Dokážete odhadnout reakci Vašich potencionálních zákazníků? Jste si jisti, že to co působí na Vás, dokáže stejně oslovit i je? Tato obvyklá polemika nad obchodními schématy nás dovedla k vytvoření modelu EKF, tedy Emoce, Kreace a Fakta, jímž začíná definice každé námi vytvořené prezentace. Chceme přeci oslovit co nejširší cílovou skupinu, že? Pojďme se zamyslet společně!
Dominuje pocit, ať už jakýkoliv, prostě ten, který je v daném místě třeba docílit a zanechat. Chci potěšit, pohladit, rozesmát i rozplakat, postrašil a vzápětí přinést řešení, donutit k zamyšlení, to jsou všudypřítomné emoce. Ve správném okamžiku a místě můžete na vhodných emocích profitovat, na těch nevhodných tratit. Tedy opatrně s přehnanou samochválou a fabulací, to není emoce, spíš brzda byznysu.
Jsem umělec, architekt, malíř, nakonec i malíř pokojů. Mé dílo je tvůrčí, neměřitelné, závisí čistě na vkusu a ten je zatraceně individuální. Každý chce být originální, sám sebou, vybírat si ze široké nabídky, přesto však je největším nepřítelem člověka vlastní nerozhodnost. Pozor na to, nezahlcovat zákazníky, nejhorší větu, kterou můžete nakonec slyšet je „já si to ještě rozmyslím“.
Jsem účetní, stavař, konstruktér, právník, řemeslník nebo prodejce stavebního materiálu. Moje činnost má jasně daná pravidla, ale i do takové nudy, a účetní prominou, jako je třeba účetnictví se dají vnést emoce, a tak se odlišit od konkurence, uvidíte. Totéž platí i pro ostatní, snad s výjimkou právníků. Ty tak naházet do řeky, bez emocí... no, právníky jsme asi neoslovili, tak sorry.